Viscero-somatické vztahy aneb proč mě po operaci břicha bolí záda?

Bolí vás po operaci břicha záda, i když podle lékaře proběhlo všechno v pořádku? Operační zásah, následné hojení i dočasná změna pohybu mohou ovlivnit také místa vzdálená od samotné jizvy. Podíváme se, jak spolu mohou souviset vnitřní orgány, nervový systém a pohybový aparát – a kdy může pomoci manuální terapie.

Operace proběhla úspěšně, kontrolní vyšetření jsou v pořádku, ale od té doby vás bolí záda. Nebo máte pocit, že se vaše tělo změnilo – jinak se vám dýchá, některé pohyby jsou nepříjemné a bolest se objevila na místě, které s operací zdánlivě vůbec nesouvisí.

Může spolu operace břicha a následná bolest zad opravdu souviset?

Než se pustíme do hledání těchto souvislostí, je důležité předeslat jednu věc: novou nebo přetrvávající bolest po operaci vždy nejprve konzultujte se svým ošetřujícím lékařem nebo operatérem. Je potřeba vyloučit pooperační komplikace a ujistit se, že hojení probíhá správně.

Pokud je z lékařského hlediska vše v pořádku, ale obtíže přetrvávají, můžeme začít hledat jejich funkční příčinu. A právě tady může pomoci fyzioterapie a manuální terapie.

Protože i když jsou na břiše po laparoskopické operaci vidět třeba jen tři malé jizvy, uvnitř těla se toho odehrálo podstatně víc.

Co se při laparoskopické operaci vlastně děje?

Jako příklad si můžeme vzít běžnou laparoskopickou operaci žlučníku. Zvenku po ní zůstane jen několik drobných jizev, uvnitř těla je ale zákrok podstatně rozsáhlejší.

 

Aby měl operatér v břišní dutině dostatek prostoru a dobrý přehled, je během laparoskopie břicho naplněno oxidem uhličitým (CO₂). Vznikne takzvané pneumoperitoneum – zvýšený tlak vytvoří prostor mezi jednotlivými strukturami a umožní bezpečnou práci s nástroji.

Během operace zároveň dochází k manipulaci s tkáněmi v okolí žlučníku a následně k jejich hojení. To vše představuje pro tělo mechanický i senzorický zásah, přestože na povrchu vidíme jen několik malých vstupů.

Malá jizva neznamená malý zásah

Každé porušení tkáně spouští proces hojení. Jeho přirozenou součástí je zánětlivá reakce, tvorba nového vaziva a někdy také vznik srůstů mezi strukturami, které se před operací vůči sobě volněji pohybovaly.

Poškozená a hojící se tkáň je zároveň zdrojem nociceptivních informací – nervových signálů upozorňujících na skutečné nebo možné poškození.

Nocicepce ale není totéž co bolest. Bolest je až výsledkem toho, jak nervový systém tyto informace zpracuje a interpretuje. A právě tady začíná být situace zajímavější: bolest totiž nemusíme vždy cítit přesně tam, odkud původní nociceptivní informace přichází.

Když bolí jiné místo, než které bylo operováno

Vnitřní orgány nejsou od pohybového aparátu oddělené. Jsou stejně jako svaly, kůže nebo klouby napojené na nervový systém a informace z různých částí těla se při své cestě nervovým systémem mohou potkávat.

Mozek proto nemusí vždy určit zdroj bolesti tak přesně, jak bychom očekávali. Tento princip stojí například za přenesenou bolestí.

Pěkným příkladem je bolest ramene po laparoskopické operaci. Přestože se ramene při zákroku nikdo nedotkl, podráždění v oblasti bránice může prostřednictvím bráničního nervu – nervus phrenicus – přispět k tomu, že pacient vnímá bolest právě v oblasti ramene.

Podobné nervové vztahy existují mezi vnitřními orgány a jednotlivými segmenty míchy. Proto při hledání příčiny bolesti někdy nestačí přemýšlet pouze nad místem, které právě bolí. Nervový systém propojuje jednotlivé části těla do podstatně větší sítě.

Někdy začnou záda bolet až druhotně

K samotnému operačnímu zásahu se přidává ještě jeden, mnohem jednodušší mechanismus.

 

Po operaci se přirozeně chráníme. Několik dní více ležíme, chodíme opatrněji, vyhýbáme se některým pohybům a kvůli bolesti můžeme držet trup v jiné poloze nebo dýchat mělčeji. 

Krátkodobě je takové chování naprosto pochopitelné. Pokud ale některé změny přetrvávají, začne se jinak rozkládat zatížení pohybového aparátu. Hrudník se méně pohybuje, bránice pracuje jiným způsobem, některé svaly přebírají více práce a jiné se zapojují méně.

Bolest zad po operaci tak může mít více vrstev. Jedna může souviset přímo s operačním zásahem a následným hojením, druhá se způsobem, jakým se tělo operaci přizpůsobilo. A často se oba mechanismy vzájemně kombinují.

Proč se tedy při bolesti zad někdy zabýváme i břichem?

Při vyšetření proto nemusí být důležité jen to, kde právě cítíte bolest. Zajímá nás také, kdy obtíže začaly, co jim předcházelo, jak se pohybuje hrudník a bránice, jak pracuje břišní stěna nebo zda jste v minulosti prodělali operaci.

Manuální práci zaměřenou na pohyblivost vnitřních orgánů a jejich vztah k okolním tkáním označujeme jako viscerální manipulaci. Těmito hlubšími souvislostmi mezi jednotlivými strukturami těla se zabývá především osteopatie.

Cílem přitom není „posunout orgán zpátky na místo“. Terapeut hledá oblasti změněné pohyblivosti a napětí a snaží se manuální prací vytvořit lepší podmínky pro přirozený pohyb tkání.

Proto někdy při bolesti zad pracujeme přímo se zády – a jindy nás vyšetření zavede k bránici, břišní stěně, jizvě nebo do oblasti, kde před lety proběhla operace.

Protože místo, které bolí, nemusí být vždy místem, kde celý problém začal.

Použité a doporučené zdroje

ZHAO, Yan, Wen XIN a Xiaohui LUO. Post-laparoscopic Shoulder Pain Management: A Narrative Review. Current Pain and Headache Reports. 2025, 29, čl. 18. DOI: 10.1007/s11916-024-01355-y

LUZ, Liliana L., Elisabete C. FERNANDES, Miklos SIVADO, Eva KOKAI, Peter SZUCS a Boris V. SAFRONOV. Monosynaptic convergence of somatic and visceral C-fiber afferents on projection and local circuit neurons in lamina I: a substrate for referred pain. Pain. 2015, 156(10), 2042–2051. DOI: 10.1097/j.pain.0000000000000267

BARRAL, Jean-Pierre a Pierre MERCIER. Visceral Manipulation II. Revised and illustrated edition. Seattle: Eastland Press, 2007. 216 s. ISBN 978-0-939616-61-9.

 

Pokud vás po operaci břicha přetrvávají bolesti, jejichž příčinu ani řešení se zatím nepodařilo najít, můžeme se společně podívat na možné souvislosti a hledat cestu, jak vašemu tělu pomoci rentgen neznamená, že jsou vaše obtíže jen „ve vaší hlavě“.

 →  OBJEDNAT SE NA VSTUPNÍ VYŠETŘENÍ

Mohlo by vás také zajímat

Cvičení mezi řádky – Velké změny začínají malými kroky – Jednoduché pohyby zaměřené na dech, hrudník a páteř, které můžete snadno zařadit do běžného dne.

Jak je možné, že rentgen nic nenašel, když mě záda pořád bolí? – Normální snímek ještě neznamená, že pro vaše obtíže neexistuje vysvětlení. Podívejte se, co všechno může při bolesti hrát roli.

Proč mi cvičení nepomáhá? 5 nejčastějších důvodů – Cvičíte, ale bolest se stále vrací? Někdy není problém v nedostatku cvičení, ale v tom, co, jak a proč vlastně cvičíme.