Proč mi cvičení nepomáhá? 5 nejčastějších důvodů, proč bolest přetrvává
1. Cvičení je zaměřené na jiný problém, než ve skutečnosti máte
Představte si, že vás několik týdnů bolí lýtko. Dozvíte se, že je sval přetížený a potřebuje protáhnout. A tak poctivě cvičíte každý den. Jenže bolest se nemění. Začínáte pochybovat, jestli cvičíte správně.
Jenže problém nemusí být ve cvičení.
Ve skutečnosti totiž nemusí být problém v lýtkovém svalu vůbec. Bolest může být způsobená podrážděním nervového kořene v bederní páteři, který do lýtka vysílá bolestivé signály. V takovém případě můžete sval protahovat sebevíc, ale pokud neřešíte skutečnou příčinu obtíží, očekávaný efekt se jednoduše nedostaví.
To je jeden z nejčastějších důvodů, proč lidé získají pocit, že cvičení nefunguje.
V lidském těle totiž bolest často nevzniká tam, kde ji cítíme. Úkolem fyzioterapeuta proto není hledat jen místo, které bolí, ale především zjistit, odkud problém skutečně vychází.
2. Léčíte následek místo příčiny
Sedíte v kanceláři, začíná vás tahat za krkem a vy už téměř automaticky provedete svou oblíbenou sestavu na uvolnění šíje. Protáhnete trapézy, zakroužíte rameny, možná přidáte cviky podle videa na internetu. Chvíli se opravdu cítíte lépe… ale druhý den je všechno při starém.
Proč?
Protože ztuhlé svaly šíje bývají často spíš důsledkem než příčinou.
Krční páteř je takovou křižovatkou, na kterou se sbíhají problémy z různých částí těla. Příčinou může být špatně nastavené pracovní místo, nevhodně umístěná myš, přetížené oči při dlouhé práci u monitoru, nevhodný dechový stereotyp, omezená hybnost hrudní páteře nebo třeba dlouhodobý stres. Svaly šíje pak jen poctivě odvádějí práci navíc a postupně se přetěžují.
Pokud budeme neustále uvolňovat jen přetížené svaly, ale neodstraníme důvod, proč se přetěžují, bude se jejich napětí stále vracet.
Najít skutečnou příčinu bolestí šíje je někdy malá detektivka. A právě proto mě moje práce tolik baví. Každá správně vyřešená „záhada“ totiž znamená větší šanci, že se pacient nebude muset s bolestí znovu vracet
3. Cvičíte správný cvik… jen ne tak docela správně
Tohle je v mé ordinaci mnohem častější, než byste si možná mysleli. Občas skoro nepoznávám ani cviky, které jsem své klienty učila já sama. A to nemluvím o cvicích, které si přinesou z internetu nebo od jiných terapeutů.
Neznamená to ale, že jste nešikovní nebo že cvičení odbýváte.
Při cvičení je potřeba hlídat spoustu drobností – postavení pánve, kolen, lopatek, páteře, způsob dýchání nebo zapojení správných svalů. Když vám fyzioterapeut vysvětluje cvik, všechno dává smysl. Jenže doma už si člověk často zapamatuje jen část informací a zbytek se tak trochu… ztratí v překladu.
Navíc je tu ještě jeden problém – při cvičení sami sebe nevidíme. Nemáme zpětnou vazbu, jestli se opravdu hýbeme tak, jak si myslíme. A právě proto může být i malá změna v postavení kolen, pánve nebo páteře překvapivě zásadní.
Někdy stačí upravit jediný detail a cvik začne najednou fungovat přesně tak, jak má.Často svým klientům říkám, že rehabilitace je vlastně „cvičení na palici“. Snažíme se totiž tělo naučit novým pohybovým vzorům a návykům, což často vyžaduje mnohem větší dávku soustředění než svalové síly. Když totiž mozek ví, co má dělat, může to konečně říct i svalům.
4. Více neznamená vždy lépe
V ordinaci se moji klienti s trochou nadsázky dělí na dva typy – „Hujery“ a „Kocoury“.
Hujeři si pečlivě zapisují každou poznámku, natáčejí si videa, nastavují připomínky v mobilu a doporučené cviky poctivě opakují několikrát denně.
Na druhé straně stojí Kocouři. Ti důvěřují svému přirozenému instiktu – moc se nehýbat. Jednou za čas se protáhnou, případně se přetočí na druhý bok, a mají pocit, že tím mají pro dnešek odcvičeno.
Ani jeden extrém ale většinou nevede k vytouženému výsledku.
Naše tělo potřebuje správně zvolený podnět, ale také dostatek času, aby na něj dokázalo zareagovat. Stejně jako sval neposílíte jedním tréninkem, ani deset tréninků během jednoho dne výsledky výrazně neurychlí.
Rehabilitace není sprint ani maraton. Je to spíš pravidelná procházka správným směrem.
5. Někdy tělo nepotřebuje přidat. Potřebuje ubrat.
A nakonec tu máme ještě jednu skupinu lidí. Tentokrát ale nejsou problémem ani Hujeři, ani Kocouři. Na scénu nám vstupuje “Motomyš”
Představte si mladou maminku. Bolí ji hlava, šíje i záda. Chodí do práce, stará se o rodinu a ještě se snaží zůstat ve formě. Tak přidá pilates, jógu, jogalates, fitmámu… prostě cokoliv, co jí slíbí zdravější záda.
Jenže bolesti nepřestávají.
Má pocit, že dělá málo. Že musí přidat. Ještě jedno cvičení. Ještě jednu lekci.
Jenže co když problém není v tom, že cvičí málo?
Každé cvičení je totiž investicí do budoucího zdraví. Jenže investovat můžeme pouze z toho, co máme. Pokud už sotva zvládáme běžný den, není z čeho brát.
Někdy je proto nejlepším terapeutickým doporučením překvapivě odpočinek. Ne jedno volné odpoledne nebo prodloužený víkend, ale skutečné období, kdy tělu dovolíme doplnit síly.
Ve východní medicíně se mluví o vyčerpání krve nebo životní esence. Ať už tomu říkáme jakkoliv, princip je podobný. Auto bez benzínu také neroztlačíte tím, že budete víc šlapat na plyn.
A právě tehdy možná nastává chvíle, kdy bychom se měli inspirovat naším gaučovým kocourem. Dovolit si na chvíli nic nedokazovat, nesnažit se všechno zvládnout a prostě jen v klidu odpočívat. Protože někdy je odpočinek tou nejlepší investicí do toho, abychom zase mohli začít dělat věci naplno.
Máte pocit, že jste unavení i po odpočinku? Nebo se vaše tělo regeneruje pomaleji, než byste čekali?
Možná nejde jen o nedostatek spánku. Přečtěte si také článek
„Únava a pocit vyčerpání z pohledu TCM “
a zjistěte, proč tradiční čínská medicína považuje únavu za jeden z nejdůležitějších signálů našeho organismu.
Cvičení je skvělý pomocník – ale jen tehdy, když řeší správný problém.
Pokud už jste vyzkoušeli řadu cviků a bolest se stále vrací, může být čas podívat se na vaše potíže komplexněji. Společně zjistíme, co vaše tělo skutečně potřebuje.→ OBJEDNAT SE NA VSTUPNÍ VYŠETŘENÍ
Informace uvedené v článcích slouží ke vzdělávacím účelům a nenahrazují individuální vyšetření ani léčbu. Každý zdravotní stav je jedinečný a vyžaduje odborné posouzení.